Někdy v létě roku 2021 jsem hledal odkazy na slovo baletka.
Zaujaly mne dva – román s názvem „Baletky“ od Miřenky Čechové
(tanečnice, choreografka…) a malíř Edgar Degas (1834 až 1917).
Román jsem přečetl a Degase rozebral do šroubku.
Jsou na světě lidé, kteří jeho život a dílo znají do obdivuhodných detailů (kurátoři výstav).
Fakta a věci z nich logicky odvozené, ale i dohady.
Do hlav lidem nevidíme.
Pro pochopení myšlenek druhých se musíme naladit na jejich vlnu.
Pro plné pochopení však tím musíme také žít.
Tanec je bezesporu fenoménem mládí.
Ve společnosti ho převážně vnímám ale jako komerci.
A to je právě ta pověstná špička ledovce.
To nejzajímavější totiž zůstává většině skryto.
Věci těžko uchopitelné, ale přítomné
jako emoce a krásy mládí,
bezprostřednost, výjimečnost prožitého okamžiku …
Někdo hraje golf, já fotografuji. Dělá mne to šťastným.
Přesněji řečeno fotografuji výchovu mládeže k tanci.
Jedná se hlavně o studentky ze Základních uměleckých škol, jejichž zřizovatelem je stát.
Těchto škol je v ČR 538, ale ne každá má taneční obor.
A jak řekl Albert Einstein, jen šťastný člověk dokáže udělat druhého také šťastným.
A přitom být třeba i trochu prospěšný společnosti, dát zpětnou vazbu a tím i cíl dospívajícím.
Fotografování krásných mladých dívek může přinášet nepochopení, závist, pronásledování a diskriminaci.
To jak věci vidíme, je odrazem toho, kým jsme.
„Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky“
Karel Čapek
Josef Kuna – Kroměříž – Česká republika